Restaurování kostelů a církevních staveb

Obnova a restaurování kostelů či náboženských staveb si vyžaduje zvláštní pozornost a individuální přístup. Obnova může být buď věrnou rekonstrukcí nebo také uplatnění některých inovací. Při plánování rekonstrukce církevních staveb je důležité vzít v úvahu udržitelnou existenci a efektivní fungování budovy. Naše topné lišty Energy-com již byly použity při rekonstrukcích kostelů, které nyní využívají výhod sálavého tepla.

Zde je několik ukázek renovací kostelů, při kterých byly topné lišty využity.

Kostely neplní funkci pouze církevní, ale svoji hodnotu mají i v architektuře, umění a historii. Po staletí jsou nedílnou součástí kultury a společenského života a jsou často dominantou měst a obcí.

Pokud dochází k rekonstrukci kostela, pak se často jedná o renovaci a opravu zdiva, fasády, střešní konstrukce, střešní krytiny, oken a interiéru. V mnoha případech se do rekonstrukce zahrnuje i vytápění a izolace.
Co dělá vytápění kostelů problematické? Vysoké věže a klenuté stropy kostelních lodí, tlusté kamenné stěny, velká okna, nástěnné a stropní malby. Církevní a umělecko-historické prvky jako jsou varhany, kazatelna, křtitelnice. Při rekonstrukci se hledí samozřejmě na zájmy památkové péče a ochranu kulturního dědictví.

Přestože sakrální stavby mají se svojí masou zdiva vysokou akumulační kapacitu a díky přírodním materiálům i dobrou rovnováhu vlhkosti, tak mají často tepelné slabiny – trhliny ve fasádě, zchátralá konstrukce střechy a v důsledku toho vlhké a plísní napadené zdi.

Renovace oken je ve většině případů nutností, neboť velká okna s jednoduchým zasklením a s nízkou tepelnou izolací mají za následek rychlé chladnutí, nízkou tepelnou izolaci a snižují akumulační kapacitu. Důsledky mohou být: koroze skla, pronikání vlhkosti do zdiva, poškození zdiva plísní. Pokud je konstrukce provedena správně a tepelné ztráty jsou eliminovány tak spolu s vhodným vytápěním se může opět dosáhnout stavu ideální vlhkosti a akumulační funkce budovy.

Radiátory, stropní topení nebo podlahové topení se ukázaly pro velké a vysoké prostory jako neefektivní, neboť vzduch pouze ohřívají, ohřátý vzduch poté stoupá vzhůru a hromadí se u vysokého stropu bez toho, aniž by teplo zůstalo dole u návštěvníků. Vysoká cirkulace vzduchu, víření prachu a vznik studených zón jsou nevhodné nejen pro kostel samotný, ale i pro vybavení a přítomné návštěvníky. Naproti tomu topné lišty fungují na principu sálavého tepla – to se šíří po stěnách kostela, nábytku a vybavení, rovnoměrně distribuuje teplo do místnosti, nevíří vzduch a odstraňuje vlhkost ze zdí. Výsledkem je příjemné a zdravé prostředí nejen pro své návštěvníky, ale především pro kostel či památku samotnou.